ZTRACENÁ DÁLNICE
Jarda Pichlík mi poslal mail. V jazzclubu máme sraz s Tomášem a Evženem. Mám přijít v šest, v sedm začne nějaký film. Kamarád z USA tvrdil, že je to maso a má to
mít něco společnýho s Tomem Waitsem. Jarda neví co, ale Tom je záruka výjimečnosti. Moc se mi nechtělo. Mám problém. Vrtá mi hlavou, jak to je s genetickým
řetězcem a biologicky univerzálním kódem pro živočichy i rostliny. Před lety jsem si povídal s jedním docentem, zabýval se genetikou celý život, a teď mi
rejdí brouk v hlavě. Proč zachycené informace sídlí v jediný desetině, když na to mají celý kmen. Co když je nabízená desetina bezvýznamná a podstata je neuchopitelná
současným vědeckým přístupem? Informace o schránce nesoucí duchovní odkaz, patrně velice závažný vzhledem velikosti k obalu, nás sice může motivovat ke klonování podobných
útvarů, ale jaký to má smysl, když budou bezobsažné. Spousta otázek a žádná odpověď. Škoda. Otec Evžen s původem v undergroundu se nedostavil. Tomáš se svěřil, že přestal hrát na basu v
rockovém Motorbandu, zpíval s nimi Kamil Střihavka, a chce pracovat na půl úvazku v nějakém zařízení pro nevyléčitelně nemocné. Film přerušil rozpravu. Zajímavý
obsah, smysl pro detail a doprovodnou hudbu. Tom se podle mého soudu mihl jako barman v jednom záběru. Celou druhou polovinu jsem trnul obavou, jak tvůrci vypointují závěr, aby
nenastal trapas. Soudce Lynch byl nekompromisní k materialistům s touhou zmocnit se mystéria, rozervat ho na kusy, sežrat a nestrávený vysrat. Bylo to maso!
15. 10. 2006
JAK ŠOKOVAT PICHLÍKA
Zeptejte se Hraběte, asi je na to expert a musí být hodně dobrý, málokomu se totiž povede vyvést z míry MUDra zoceleného službami na chirurgii.
Vyžvejklá bambule (známá jako radikální balet) s Norou a její šestiměsíční fenkou, která má rozdílnou barvu očí, se vydaly poklábosit s expremiérem na předvolební
shromáždění ČSSD, aby zavzpomínaly na lepší stránky totality za zpěvu Majkla Davida a s poupaty, nevypadají jako pouta.
Na náměstí před radnicí to připomínalo lunapark. Nechyběly párky ani pivo, z pódia vykřikoval nějaký mladý pán. Zahlédl jsem bývalého senátora za ČSSD pana ing. Musiala v rozhovoru s panem
Kůrkou. Stáli na okraji dění a působili dojmem, že nechápou. Využil jsem volné chvilky, abych se pozdravil s předválečným členem sociálních demokratů, který byl celý
život pronásledovaný za své přesvědčení. Líbilo se mi, že v minulosti dokázal přistupovat k problému s určitou noblesou, což rozhodně postrádám u současných populistů z obou
demokratických partají. Velmi zajímavé povídání přerušil příchod stranického big bosse v doprovodu ambiciózního pana Bendy a obávám se, že bývalý pan senátor nechce být
s něčím podobným vůbec spojován.
Vyžvejklá bambule prostřednictvím Střapečka a Metličky vyslala signál směrem k papalášům ke komunikaci ohledně polonahoty a údajně nejskvělejších modelů z krejčovského salonu sociálních demokratů.
Největší smysl pro humor projevil nejmladší. Pan Benda bez mrknutí oka podepsal knihu pro pamětníky s názvem: SEZNAM ODBĚRNÍCH POUKÁZEK TUZEXU.
Skvělá show!
Pichlíku, já ti dám bezdomovce, to je vizáž umělce v reálném populismu.
25. 10. 2006
OSUDOVÉ SETKÁNÍ
Lid je nahý, ať žije císař!
Během předvolebního boje stranických papalášů o hlasy voličů jsme si zvykli na pohádky. Nejvíc se mi zalíbil svérázně pojatý příběh v podání
Jiřího Paroubka o Nových šatech, kdy lichotí případným voličům a slibuje socialistickou péči nejotužilejším v houfu osobních strážců z Bratrstva
kočičí pracky. Včera na náměstí ho navštívili nejmenší v zastoupení členů radikálního baletu Vyžvejklá bambule, aby se společně podělili o pohled za
zrcadlo, kde rejdí hamižní skřítci. Zpěv Majkla Davida přehlušil dětské hlásky, ale pohled expremiéra napověděl. Dobře ví, kde hnije zakopaný pes.
VOLEBNÍ ÚČAST
Je bída spojená s nevábnou budoucností, kdy budeme platit za pohodlné přivírání očí.
Jsem dost starý, abych si z ní dělal hlavu a po vládě sociálních demokratů, kteří ústy Špidly preferovali odbory a k OSVČ se zachovali jako k obtížnému hmyzu, mi
nemá kdo co vzít, poslední mi ukradli zloději, když jsem byl na léčení, ale stejně mi nedá, abych se nepodělil o postřeh.
Řízení a přerozdělování peněz z centra je relikt, který přitahuje různé podvodníky a gaunery. Při současném nezájmu lidí chodit volit a podílet se na živení
státního molocha to nemá mnoho společného s představou o svobodě občana ve funkční demokracii. Partaje s mizivým počtem členů (vzhledem k populaci)
sledují v parlamentě především své zájmy v boji o moc a podle toho vypadá způsob vládnutí.
Jako jeden z mála způsobů selekce, díky které se můžeme zbavit příliš drahých darmožroutů bez společenských otřesů, se nabízí možnost to obrátit a vytvářet základ
struktury moci spojené s přerozdělováním v obcích, kde zastupitel je občanu nejblíž a musí prokázat konkrétní úspěch, aby mohl postoupit na vyšší mocenský stupínek.
SCHWARZENBERG MINISTREM
„Politici a prostitutky to mají nejhorší!“ říká Karel Schwarzenberg, jehož by David Černý, Jan Hřebejk, Věra Chytilová a další považovali za vhodného ministra
kultury. Domnívá se, že na ministerském postu by měl být mnohem vyšší plat, aby politika přilákala mladé a schopné lidi.
Nejprve mě fascinovala typicky česká servilní zhovadilost podepsaných um(N)ělců, s jakou se dovolávají jmenování K. S. do postu ministra kultury. (Proč by
měl nést šlechtic ze starého rodu kůži na konzumní trh za to, co jsme si sami navařili díky plebejskému nazírání na kulturu?) A teprve potom jsem
přemýšlel o jeho návrhu.
Kdyby recept fungoval, z Viktora Koženého je dnes Matka Tereza.
Nelíbí se mi přirovnání politika k manažerovi, protože se pohybují v odlišném prostředí. Jejich praktické jednání se řídí specifickými pravidly, což by
mohl potvrdit úspěšný podnikatel pan Fischer jako neúspěšný politik.
Nevěřte, že slušný plat udělá z někoho slušného člověka. O tom by mohl vyprávět Viktor Kožený, který zbohatl jako správce H.F. s astronomickým platem.
Pokud by to byl pádný důvod k osvícení, stal by se pro členy fondu Otcem Viktorem.
Spojení politiky s prostitucí, která NENÍ prací s tvorbou nejmenších hodnot, ale JE podbízivou prodejností, se mi jeví slova o výši případného honoráře s
požadavkem omladit veřejný dům jako posměšné osvěžení současné situace.
Kníže si z plebejců neschopných bez šlechty buď utahuje, nebo jim neochvějně sere na hlavu, při vzkazu za kolik by bral křeslo ministra po provolání umných
lokajů.
Vážený pane Doležale, čtu Vás pravidelně a rád, i když občas mívám odlišné názory, ale nutíte mě o nich přemýšlet. Zajímala by mě Vaše odpověď na poznámku bez upřesnění ve výše jmenovaném článku. Cituji:
A svoboda má smysl jen tehdy, když ulehčuje lidem a skupinám splnit poslání, které ve světě mají. Je to svoboda k něčemu. Morální povinností je pečovat
o ni, a ne jen o svobodné hospodářství a svobodný obchod. Klausova definice svobody je chudá a jednostranná. Proti environmentalistům stojí ekonomista.
Jaké je to poslání, podle Vašeho názoru? Můžete se o něm zmínit podrobněji?
S pozdravem Vladimír Ondys
Vážený pane Ondysi, na tuto otázku se nedá obecně odpovědět. Chtěl jsem říci je to, že podle mého názoru má každý člověk od Boha nějaký úkol, který je svěřen jen jemu a který za něj nikdo jiný neudělá; pokud
ho nesplní, přijde ta věc nazmar. Zároveň se ale člověk musí v průběhu života neustále dobírat toho, jaký ten úkol vlastně je. A má svobodu si vybrat, jak ho vyplní, a dokonce svobodu nechat ho plavat. S tím, že následky si nese sám. Formulace je, jak vidno, náboženská. Asi by se dala
„sekularizovat“, já osobně jsem přesvědčený, že takhle je to přesnější.
Zdraví Doležal.
Bůh dal člověku víru a ďábel lidem našeptal nutnost zabíjet se v zájmu rozdílného náboženství.
Víra je hluboký niterný vztah a náboženství pouze forma projevu, do kterého se může promítnout nedokonalost člověka, nelze tvrdit o někom, kdo zásadně nosí květiny ženám, že je musí platonicky milovat a občas
je nechce jenom...
V Čechách se sice chytří lidé neradi sdružují, ale to ještě neznamená nesmrtelnost pro voly ve stádech. Vždycky se nějaký Buffalo Bill najde.
|
