NA ODSTŘEL

PODLE ODBORNÍKŮ BYCH MĚL BEJT MRTVEJ A ZEMŘÍT NĚKDY KONCEM DUBNA. DOMNÍVÁM SE, ŽE TO BYLO 24. 4. 2006 ODPOLEDNE, ALE NEJSEM SI JISTEJ. V ČÍSLECH MÁM BORDEL. ÚDAJNĚ JSEM PATOLOGICKÝ HRÁČ, KTERÝ HAZARDUJE S VLASTNÍM ŽIVOTEM, ALE MNOHEM SLOŽITĚJŠÍ PRAVDA MI OPĚT UMOŽNILA DOZVĚDĚT SE DALŠÍ A POTVRDIT TEORII, KTEROU JSEM POPSAL V RUBRICE POSTŘEHY NA  A Wild Webu  PŘED LETY.

Vystoupil jsem z autobusu, hodil přes rameno popruh od cestovní kabely nadité oblečením pro delší dobu pobytu a zíral do zámeckého parku. Drobně pršelo. Zamířil jsem podél plotu ke křižovatce. Cítil jsem, že tu nevydržím dlouho. Nádvoří zívalo nudou. Na nejvzdálenějším rohu budovy postával hlouček s ošetřovatelem. Kouřili. Depresivní nálada zmítala podivným podvečerem. Cedule u prostředního vchodu se vytahovala nějakou institucí. 

Sál mě uklidňoval dokonalou symetrií. Vybavení dominoval obrovský lustr. Ukotvil prostor. Seděli jsme na židlích v kruhu pod ním a počet lidí mi napovídal číslo třicet šest, ale nepočítal jsem je. Pro jistotu. Aby mi nehráblo, že připomínají ruletu. Lidských osudů.

Doktor v čele byl šéfkrupiér. Vysvětloval pravidla. Po jeho pravici se mračil ambiciózní mladík. Po levici tři asistentky dohlížely, zda účastníci nefixlují. Ruleta se roztočila a kulička vrhaná profíkem poslušně dosedala na pole čísel vybraných podle významu. Nejváženější hráči dostávali dvě minuty na sázku. Neměli šanci, vzdali se kuráže jednotlivce proti celku. Prostředí chráněné před šílenstvím venku jim nabídlo oddechový čas v impozantním prostředí, pokud se podřídí pravidlům nenásilí a respektu k samosprávě. Cítil jsem, že to budu mít těžké jako solitér, i když jsem si iniciativně oholil knír a účes zkrátil na tři milimetry, abych snadněji podstoupil duchovní očistu. Naordinoval jsem si ji sám. Musím vydržet, dokud mi nenarostou do přijatelné délky. 

Neznámý posel donesl zprávu. Makovice vyrostly z květů máku. David se rozhodl odejít z detoxu. Je to nešťastné. Očividně si chce šlehnout a řeči o pozdějším nástupu do jiného ústavu jsou zbytečné. Vzhledem k zuboženému stavu to může být tragické.

Dostal jsem za úkol písemně zpracovat nějaké otázky a psát deník.

Co očekávám od pobytu?

Co mi pomáhalo během předchozích pokusů?

Dobrá otázka, ale abstinuji šestý rok a bez pomoci. Můj problém je v depresích. Je podivné, že to nikdo nechce slyšet. Myšlení v jakýchkoli šablonách vede k zhovadilosti.

Od sebe očekávám příměří.

Aby nedošlo k dalšímu pokusu.

Prostřednictvím japonských vědců Leonardo da Vinci promluvil: „Globalizujete pitomost!“

Moudří klauni vymřeli a žoky peněz se smějou ubohým vtipům. Prázdný dnešek je důsledek bludu v minulém století, zrodil se ve vizi o dokonalé společnosti bez nedokonalého jednotlivce. Most postavený přes propast s vynecháváním pevných dlaždic je hra o budoucnost člověka v domku postaveném z karet.