EMERSON FITTIPALDI NEPŘIJEL
Sociální demokrati si ho pozvali, aby dělal křoví expremiéru
Paroubkovi a panu Bendovi ve čtvrtek odpoledne na náměstí před radnicí.
Hrabě, podezírám ho z nemístné lidumilnosti, se oblékl
do kabátu sovětského oficíra a hnal před sebou Střapečka i Metličku - polonahé
postavičky z dětského seriálu za totality – chtěli potěšit oba soudruhy
svou žádostí o autogram do spisku Nejedlého o Jiráskovi při evidentním nezájmu
teplické veřejnosti o předvolební akci.
Přiznávám, že jsem je následoval rád a nesl jim láhev koly,
aby je nějaký mravokárce neosočil z nevhodné konzumace.
Bylo to prozřetelné.
Po
příchodu se na ně vrhla městská policie a snažila se je přesvědčit, že
polonahotou  nepatřičně
konkurují placeným hosteskám. Odvádí
pozornost od jejich vnad. Samolibý pán jim
nabízel tisícovku, když navléknou
přijatelný šat, a udivilo ho, že se nějaký
pochybný kumštýř nenechá zkorumpovat. Linda
mi přišla oznámit, že nás
monitorují bezpečnostní kamery. Jenom Hrabě
v uniformě komunistického
okupanta nevzrušil  žádného ochránce
zákona a obávám se, že tím
dává nebezpečný
signál případným teroristům, kdyby se chtěli
zneviditelnit a zaútočit na
gigantickou nestvůru spojů, která dominuje prostoru směrem
k Alejní. Pro
jistotu jsem celou dobu drmolil modlitbičku z dětství a
sledoval obzor s
obavou, zda se mezi mraky nevyhoupne militantní islamista s RPG na
létajícím koberci.
Chmurnou představu zahnaly až hvězdy ČSSD.
Na
Metličku a Střapečka se vrhl člen ochranky stranického
papaláše. Pohledem hledal nepřítomného
popletu Háska, který je minule
doprovázel v převleku za Antala Staška, a panovačně
velel státní policii.
Zmatené mladíky v uniformě odradilo od
neuváženého zásahu hlasité
volání po svobodě
z úst okolních občanů. Zahlédl jsem i
známou autorku  lesbických příběhů.
Hrabě opět unikl pozornosti v kabátě s lesklými
ozdobami a ego alternativního umělce se schoulilo pod drtivým
nezájmem mocného
úřadu.
Nastalo
přežvykování slov bez obsahu v ústech
samozvaných
spasitelů. Z hlediska invence: žumpa populistických
výkalů. Expremiér
zavzpomínal na dětská léta, kdy fandil
motorkám, na rozdíl od jistého
nádražáka
s ambicí myslet to  upřímně při posunu. Metlička se Střapečkem
se zařadili do nedlouhé řady na autogram
a najednou mi došlo, že celá předvolební akce se
obešla bez potlesku.
Expremiér raněný slepotou se nechal odvést ochrankou do
oranžového stanu.
Střapeček a Metlička se nedočkali podpisu.
Bylo mi upřímně líto bývalého mistra světa ve Formuli 1.
Alain Prost by si
zasloužil mnohem větší pozornost za odvahu riskovat život na závodním okruhu,
ale Emerson Fittipaldi projevil víc rozumu.
Vladimír Ondys
6. 10. 2006
     
IQ 150
Včera
v odpoledních hodinách neznámý mladík si uřízl hlavu. Hodil ji do výkladní
skříně obchodu s luxusními erotickými pomůckami na nádvoří Pražského
hradu a způsobil značnou škodu na vystavených penisech. Začal prchat směrem
ke Zlaté uličce. Po úspěšném zásahu policejní hlídky prohlásil, že svým
činem demonstroval lásku ke sdělovacím prostředkům a hlasatelkám
nejmenované komerční televize. Policejní mluvčí nezapomněla zdůraznit
efektivitu zákroku provedeného na oslech speciálně vycvičených v Texasu
pro potřeby policejního sboru.
PODZEMKA
Cestu z okraje města do
centra dění člověk pořídí za různou cenu. Pokud
třeba bydlí někde na sídlišti u
Luny a zvolí dopravní prostředek určený k
veřejné přepravě, zjistí, že
prostřednictvím MHD to přijde na čtrnáct korun.
Levnější a relativně rychlejší
je vlakové spojení z Proboštova na teplické
nádraží za deset korun. Pokud
pojedete meziměstským autobusem třeba od kauflandu,
zaplatíte pouhých šest
korun. Zajímavé zjištění, ale
proslýchá se, že někteří
iniciativnější radní
protkali podzemí našeho města sítí
privátních tunelů pro vyvolené nad rámec
svých mandátů a ražbu prý financovali z
veřejných prostředků. Zázračný je i
způsob přepravy. Někde na periférii vlezete do kanálu s
pomyslnou holou zadnicí
a igelitkou v ruce, aby jste se v centru vynořili jako kulantní
člověk s
úspěchem hodným Billa Gatese v okresním
měřítku. Rád smeknu před podobným
divem, kdyby se nejednalo o evidentní svinstvo na úkor
přijatelnějších
prostředků. Na rozdíl od Vilíka, který značně
přispívá na charitu, aby alespoň částečně
ulehčil svému svědomí, naši abonenti
podzemní linky to halasně mají na háku s
tvrzením, že je to věc pokroku.
Vladimír Ondys 6. 10. 2006
O INTERNETU
Věnoval jsem mu spoustu času, je to nepostradatelný pomocník
pro rychlou komunikaci a výjimečný možností šířit informace bez zásahu
všelijakých cenzorů. Nebojte se o lokaje vlivných, nikdy nevymřou, jenom se umí
zahalit do populisticky přijatelnějšího oděvu.
Už velmi dlouho mi vrtá hlavou, kolika (ne)mocným
musí
internet ležet v žaludku a pomyslně jsem se jim poškleboval.
Dnes mi zatrnulo
při televizních zprávách. Nějaký
lidumilný starosta vymyslel možnost připojení
nových zájemců zdarma na obecní server
v zájmu veřejného blaha. Na první pohled se to
zdá bohulibé, údajně jde jenom o nad rámcové využití dříve
proinvestovaných peněz a občané ušetří až
několik
stovek měsíčně.
Úžasné!
Je v tom malinkatý háček: Z hlediska dokonalých zákonů této
země se musí provést určitá selekce v přístupu, aby se neohrozilo soukromé
podnikání. Začne to komerčními servery, jako je třeba Seznam, a kde to skončí?
Nevím, ale vzhledem ke svému věku si pamatuji legendární
rozhlas po drátě za minulého režimu. Dokonalý filtr pro spoustu domácností od
ideologicky nevhodného rock´n´rollu až po rádio Luxenburgh. Úmyslně jsem se
vyhnul tradičním nepřátelům komunistického režimu v podobě zahraničních
vysílačů. Tehdejší posluchač podivného přijímače
se dobrovolně vzdal možnosti
volby už značně omezeného programu s důvěrou v moudrost úřadu, který to vždy
myslí dobře. Třeba s vymýváním mozku od společensky nevhodných postojů!
Musel jsem se štípnout do tváře a kouknout na kalendář.
Pro jistotu.Není to sen z dávné minulosti, ale nabízím spojení na své
internetové stránky, než vám to někdo zatrhne.
začátek
O HNOJI
Sledoval jsem televizní dokument ze švýcarského venkova očima
šéfredaktora Reflexu Petra Bílka a slyšel pohoršený křik duté hlavičky.
Nedivím se, trefné údery.
Z podivných důvodů se u nás stává příliš často, že se voli
urvou ze řetězu, proniknou mezi lidi a populistickými návrhy jim podsouvají
výhodnost nějakého stáda. Z ideologických i konzumních důvodů se tváří netečně
k důsledkům bezuzdé pastvy. Zaslepeni touhou po zbožňování nejhmotnějších
odmítají existenci výkalů, a tak zdánlivě není důvod k úklidu. Skoro všichni
jsme se v nich naučili pohybovat s přezíravou bodrostí při častém stavění
nadživotních model z vděčnosti k největším z volů, i když nevábná močka
sahá už po bradu nejmenším lidem. Je paradoxní slyšet, že hnůj má cenu zlata v
jednom z nejbohatších států Evropy. Prý se v něm ukrývá budoucí plodnost země.
Dobrý hospodář se pozná podle invence při
uskladnění chlévské mrvy a reprezentuje se upraveným hnojištěm před
domem.
Je to neuvěřitelná zhovadilost pro našince se slámou v
botách, ale pancéřové trezory praskají ve švech v jejich bankách a neohrozí je
ani astronomická půjčka volům utrženým ze řetězu, aby mohli diktovat voloviny
naivním lidem.
Jsem z toho jelen.
Vladimír Ondys 6. 10. 2006
O ZÁVISLOSTI
Nezávislost je podle mého soudu nejvyšší
forma závislosti na osobní svobodě.
V životě, u nás snad až příliš často,
přichází okamžik, kdy je třeba prokázat, jak si ceníme svobody. Za totality jsem
se naučil nadřadit vnitřní svobodu nad vnější a musím přiznat, ač nerad, že jsem
často osvědčený způsob uplatnil i dnes, kdy jsme na tom mnohem lépe.
Hrubě se mi nelíbí, jak se v politice a
paradoxně ve stranách s demokracií v názvu upřednostňuje bojovně sevřený šik za
autoritativním vůdcem s nadřazením stranické disciplíny před svobodou názoru a
zdravým rozumem. Je to relikt minulosti, nebo se to pouze vyplatí při sledování
nějakého osobního cíle s pokleslým záměrem?
Od spousty lidí
slýchávám, že je normální obohatit
se z titulu nějaké funkce a že by nejednali jinak. Jejich
občasná kritika špatného chování
pravděpodobně pramení ze závisti a nemožnosti
obrátit podobnou příležitost ve vlastní prospěch.
Jejich postoj svědčí o žebříčku hodnot a hlouposti
brát vážně podobné horlení. Nechci
polemizovat o smyslu očekávání spásy ze
strany různých papalášů, smršti
zákazů i příkazů, obludného přístupu
byrokratů a nechuti postavit se čelem k problému. Mnohem
zajímavější je snaha hledat řešení i
v případě konfliktu s (ne)mocnými na vysokých
postech. Nevěřím, že je to boj s větrnými mlýny -
je sice pro někoho symbolické při pohledu na vrcholky
Krušných hor, hyzdí je pravnuci v podobě
elektráren, varovně kynout ukazovákem – z historie
je ale patrné, jak směšně vypadal koráb s několika
palubami zlověstných děl, když nastalo bezvětří v
klíčovém okamžiku. Hrstka odvážlivců ho
dokázala poslat ke dnu i z obyčejné veslice.
Mám rád chytré a kurážné lidi, kteří vidí
dál, než je špička vlastního nosu.
Vladimír Ondys
8. 10. 2006
Proletarizace
střední vrstvy, tohoto předního opatrovníka a
tvůrce západní civilizace, patří k
nejzávažnějším změnám naší
doby. Elita tvořící pilíř vzdělanosti a kultury
byla vládní politikou prakticky dohnána k
přijetí bídné morálky průmyslového
ghetta.
Historik a politolog Paul Johnson
|
