 OSEL
Utrhl se ze řetězu a vydal na dostihovou dráhu, aby se stal favoritem. Nepřekonal nejmenší překážku a sklidil fůru posměšků od hřebců i klisen. Rozmrzele se potuloval mimo dění, ohryzával trnité
keře a hýkal o nevlídnosti pravidel k oslům, až získal pozornost volů. Družně si notovali a spásali trávu na periférii zájmu. Jednou osel ojel slepou kobylu, když jí nakukal, že je oř, a narodil se jim M(o)ula. Voli šokovaní zázrakem
plodu ho jmenovali vůdcem stáda a dobytek to respektoval s ohledem na jejich hmotnost. Rozmarné klisny začaly nadbíhat oslům, zatímco nadržení hřebci vyhledávali opuštěné oslice. Zrodila se spousta
mezků. Zdědili ambice hřebců se schopností oslů je uskutečnit, a tak většinou jenom odevzdaně čekali, až se naplní jejich osud. Časem všichni zapomněli, k čemu slouží závodiště.
Jenom rozpustilý vítr ověnčený pestrobarevným listím se občas nebojácně prohnal mezi překážkami a odfičel, kam chtěl.
|
 STRACH
Je to s ním jako s ohněm. Špatný pán, ale pokud je zvladatelný, slouží jako korekce touhy po šíleném činu. Při prvním výstupu jsem asi dvacet minut lezl na vrchol a měl pak pocit, že neudělám ani
krok bez křečovitého sevření zábradlí, ale postupem času jsem si musel připomínat, že nejsem kamzík ani pták s možností létat a případná chyba bude poslední. Nikdy nezapomenu na úžasný pocit volnosti po překonání
pudu sebezáchovy. První kroky bez opory připomínaly let mezi mraky.
|
RAMÍNKO NA ŠATY
Je někdy úžasná věc.
Zůstalo mi jedno velice staré po tátovi se zařízením na sepnutí v místě záložek, aby kalhoty udržely břitkost vyžehlených puků vahou
látky. Chytré a praktické.
Na Silvestra dopoledne před mnoha lety mě Radim navštívil a pozval na oslavu k Markétce. Přijede k nim na návštěvu nějaká kamarádka. Sama. Děvčata
vymyslela pro zpestření večera oblečení na způsob maškarních kostýmů. Kamarádka se chystá do převleku za Karkulku s alternativou Viktorky vyjící
u splavu.
Co já na to?
Vhodné sousto pro vlka.
Musím na to od lesa.
Inspiroval jsem se televizní nabídkou, abych nehýřil intelektem, oblékl pytlovité kalhoty z hrubé látky, srazily se při praní v délku
do půle lýtek, kompenzoval jsem ji pruhovanými podkolenkami po jedné z extravagantních milenek, obul pracovní boty s ocelovou špičkou načerněné
pro sváteční účely, doplnil to květovanou košilí a vestou s dvouřadým zapínáním.
Stal se ze mne chlap jak cumel, zrcadlo nabídlo pohled pro bohy.
Dlouhé vlasy jsem sepnul červenou beruškou, některá z dcer ji zapomněla při prázdninovém pobytu.
V paneláku u Červeného kostela jsem měl největší úspěch s oblíbeným ramínkem na šaty vlečeným za sebou na vodítku pro pejska.
Kamarádka Markétky se jmenovala Ála a byla nadšená. Originalita nápadu je pouhá polovina úspěchu při dobývaní a její ňadra svou velikostí přímo žadonila o můj
úspěch v roli démona.
Pili jsme a hodovali.
Před půlnocí Radim přišel na nápad jít slavit do sportovní haly, kde za barem obsluhoval kamarád Míra Čečrle s krásnou
Oli.
Po našem příchodu nastalo hrobové ticho, ale pak něco vybuchlo a zábava se vrátila do normálu.
Míra nás umístil ke stolku u dveří do skladu, panovalo zde přítmí, a požádal nás, abychom to nepřeháněli s tancem na přelidněném
parketu.
Sklopil pohled na boty a zeptal se, kde jsem k nim přišel. Nečekal na odpověď a napovídal, že jeho soused ztratil podobné u
Stalingradu. Třeba by měl zájem o moje.
Po půlnoci se objevil Kaňour. Přijel po parketách na zádech až k našemu stolu. Třel si zrudlou bradu s nepřítomným pohledem a
nesouvisle mlel. Asi přání k Novému roku. Na sále se strhla rvačka kvůli nějaké dívce od kolotočů a světští uchopili právo do svalnatých paží. Tloukli
pěstmi nesvětské a docela se jim dařilo. Během několika minut se okolí slušně vylidnilo. Dva svalovci přiběhli k našemu stolu. Jeden z nich
vytřeštil oči a ruce poklesly.
„Koukni, Vašku, na cvoky!“
Druhý se chtěl prát, ale koutky úst mu zacukaly.
„Padáme, blázni se nemlátí!“
Správný chlap.
Ale oblíbené ramínko mi rozšlápli.
ÚNOS
Pokaždé, když narazím na zprávu o podobném jednání, kroutím hlavou nad diletantstvím a brutalitou. Jsou to idioti schopní všeho pro prachy,
ale většinou nedosáhnou ničeho ani za cenu prolité krve.
Koncem osmdesátých let jsem byl na volné noze a seznámil se při setkání se čtenáři ve Spektru s Radimem
Jedinákem. Jezdil se společností Kopeckých po vlastech českých, hráli loutkové divadlo pro děti. Byl po operaci páteře. S Rudou Altschulem tahali hajcmany
v podzemí na šachtě v Mariánských Račicích a z nerozvážnosti mládí se pokoušeli o
nějaké rekordy.
S partou jeho vrstevníků z Luny jsme chodili hrát nohejbal na koupaliště Anger a odskakovali na pivo do Valencie. Radim mě jednou
pozval na návštěvu, aby se pochlubil úrovní bytu tehdejší elity společnosti.
Kdo byl víc než horník?
Následující týden mu utekla manželka do Nového Boru a pak jsme sedávali už jen na podlaze vyklizeného bytu. Přišel taky o náramkové
hodinky darované k narozeninám od tchána s tchyní. Oba jsme byli rozvedeni a ze žalu se stali známými pařiči. V Kalince, Marici a nově
otevřené pizzerii, kde Míra, Láďa a Igor obsluhovali stolky s hezkými děvčaty.
Následovaly bláznivý roky a my jsme se skamarádili s několika studenty z teplické konzervy. Patřil mezi ně Vrána a
Ptáčková. Skvělá příjmení pro budoucí absolventy školy muzických umění. Křestní jména jsem
zapomněl, ale Jerom by mi určitě poradil, kdyby šlo do tuhého.
Jednou jsme vtrhli s rozjařenou partou do nočního trolejbusu a kumštýři se předvedli s písní: „Není radno…“ hned po vstupu. Nemohli
rozhodit ani nadchnout několik podřimujících cestujících mířících domů z odpolední šichty ve sklárně.
Řidič zíral na silnici.
Začalo hustě pršet.
Nechtělo se mi zmoknout cestou od Lípy.
Vytáhl jsem z kapsy láhev vodky a nahlásil řidiči únos trolejbusu s tichou výhružkou, že v případě neuposlechnutí zůstane na
sucho a ohrozí mé zdraví, pokud ji budu nucen vypít místo něho.
Jednal v zájmu bezpečí cestujících a rozumu.
Neodbočil po lince k Luně, ale zamířil k Sometu.
Pohled na výrazy unesených byl úžasný. Nevěděli, co si mají myslet o změně směru, ale nepřekonali bariéru vzájemného ostychu a studenti
zpívali, jako by se nechumelilo.
Před Sometem jsme opustili trolejbus ve zběsilém úprku.
Ponechal jsem zbraň řidiči na dosah, aby se případně mohl bránit, kdyby zbytek pasažérů posedla zuřivost ze stresujících účinků únosu.
Následující sobotu přinesl krajský deník zprávu: Parta neznámých výtržníků opila řidiče trolejbusu
a zdemolovala čekárnu na konečné u Angeru.
BEZ ALKOHOLU
Je prý život mnohem smutnější.
Člověk se nebratří s každým na potkání u stolu v restauraci, neplácá pitomosti pod vlivem skleničky,
nezvrací na chodník a nekrade květiny ze zahrad i parků, aby se vyhnul úderům válečku na nudle. Kamarádi se nějaký čas předhánějí se zvaním na panáka a litují nešťastného abstinenta, než nad jeho nemužností definitivně zlomí hůl.
Smíří se s podivným cucáním coly a podobných zhovadilostí v podobě návštěv cukráren v centru Teplic, kde se dá trávit čas ve společnosti mladých maminek a poslouchat co nejvíc frčí ve světě miminek. Je to zdroj překvapivých informací a člověk se naučí i žvatlat na stará kolena. Nejpůvabnější je změna nabídky při návštěvě přátel. Už se mě
neptají, co si dám k pití, ale rovnou mi nabízí ochutnávku nějakých dobrot. Jiří Skalický mě vždy překvapí vynalézavostí při nákupu a umem nahradit zadní hovězí předním. U Iblů se Maruška blýskne studenou kuchyní s bylinkami
z vlastní zahrady. Hanka Černá napeče pro Zdeňka buchty a on velkoryse přehlíží, jak mizí ve mně. Alenka připraví toasty s pikantní náplní,
když přijdu jenom na kousek řeči a pak s Yardou ztvrdneme u poslechu muziky několik hodin. U Aničky Vítů se těším na polívku a při návštěvě Veroniky, když zrovna
nedělá minutky, je to na invenci Radka a zapékání oblíbených směsí. Mám díky abstinenci a návštěvám přátel pestrou kuchyni složenou z nejlepších dobrot. Sním o tom, jak je všechny jednou sezvu na zahradní oslavu, kde jim předvedu své
umění, ale trochu se obávám, aby se nerozhněvali, když někomu r uvízne v hrdle, nebo se y zapříčí ve střevech, x může být hodně nebezpečné pro celý trávící trakt, z je záludné a jenom občas, s nebezpečné, zvláště při zdvojení. Nejpoživatelněji se mi jeví o, ale s tím musím opatrně,
abych po vyjedení zásob nemusel označit svou práci nějakou zavádějící zkratkou.
Podle mého soudu by měl každý zanechat své jméno na místě nějakého činu, i když informace se jménem Novák ve stopě, kde sto let tráva neporoste, je asi velká
blbost.
EXOTIKA PRO PEPÍKA
Je v tom až po uši
Měl Thajku v dalekém Bangkoku
Dokonalá ňadra v hlubokém výstřihu a dlouhé štíhlé
nohy
Thajka měla Sigiho, Johna, Olafa, Nikolaje, Mustafu, Piera,
Lájoše, Juana, Vincenta
Jenom Pepík se prý mohl dotknout jejího penisu
Pepa se má
STRAŠIDELNÝ ZUB
Doráží na dáseň s úlomky jater
Oheň zuří v obchodě s dětmi
Fotrové hrají čáru na hladině stoky
Matky křičí v předstíraných orgasmech
Krysy vodí za nos krysaře a piští
Na smetišti kvete koniklec
Zubař si rve hlavu s váčkem optimisty
Sestra cedí krev
TANTALOS
Pronásleduje nás po tisíciletí
Zabíjíme budoucnost dětí a na hostinu zveme bohorovné
|
