 Dog´s
on
Moje první vzpomínka se váže k feně německého ovčáka. Podle rodičů mi muselo být méně než dva roky. Dali ji pryč, když jsem se začal stavět na vlastní nohy z obavy, aby mi neublížila. Nikdy bych nevěřil, jak mohou být
psi zajímavými společníky, i když jsme je později opět chovali. Přesněji řečeno: staral se o ně otec. Měl k nim osobitý vztah. Postavil jim komfortní kotce s prostornými boudami, ale do našeho domu nesměli. Odměnil je nevšední
péčí a volností. Tvrdil, že mají pro sebe celou rozlehlou zahradu, zatímco my si budeme hájit své soukromí uvnitř. Neuměl jsem si ani představit možnost
sdílet byt se zvířetem, a když zhruba před sedmi lety za mnou dcery přišly s požadavkem, abychom si pořídili nějakého psa, rezolutně jsem odmítl a odolával celý měsíc. Pak jsem v nějakém rozmaru
povolil a obrátil si život vzhůru nohama, ale nelituji, protože prostřednictvím Rockyho jsem se dozvěděl mnohé a netušené, především o sobě. Ve městě na tržnici mě později zastavil Rus a začal mi nabízet velmi slušnou částku, když
mu přenechám svého staforda. Odmítl jsem s výhradou, že pro něho to je pes, ale pro mne kamarád. Očividně mě měl za cvoka a nebyl daleko od pravdy.
 Pasování na dogona
Libor je velice zajímavý člověk. Žil s Číňankou Suelin na Tajwanu a byl v Indii. Rocky se rozhodl povýšit ho na
dogona. Nezištně nám pomáhá ze všech sil a občas se pohádá kvůli odlišnému názoru. Má načteno spoustu knih určených k přemýšlení a do současného konzumního
pojetí života se moc nehodí. Nejvhodnější typ pro maléry vzhledem ke své nepraktičnosti. Snad proto je jedním z mála srdečně vítaných. Oba ho vidíme rádi, když přijede z Prahy na
kus řeči.
...pooch.leDOG
Nemám svolení poodhalit jeho identitu, ale zásobuje mě zajímavými postřehy ze zahraničí, kde žije, a odkud posílá kultivované maily s fotografiemi, některé
jsem použil na tomto webu. Srdečně mu děkuji a doufám, že jsem se ho nešetrně nedotkl.
Majetný, který obdaruje, je šlechetný,
nemajetný, pokud se podělí o poslední sousto,
je hodný mé nejhlubší úcty.
Vídám ho poslední dobou často na cizím krku.
Patří sousedovi v domě.
Život se nemazlil s ním, on se nemazlil se životem.
Když jiní nešetřili slovy, aby přehlušili kručení mého žaludku – blues střev trýzněných prázdnotou – zaklepal
na dveře s jídlem přenášeným přes chodbu a slova díků odmítal se zarputilým tvrzením: „Sem takovej, jakej sem!“
I po sedmnácti letech strávených v kriminále s vejškou z Valdic vaří skvěle, žádnej parchant mu nezkazil chuť
kolektivním gulášem.
Knedlík nechává vařit paní Věrou pro jistotu.
Občas mi plameny vyšlehnou z úst, ožehly dozrzava i knír pod nosem, a Rocky ohnivými pšouky prostřeluje
okolní tmu díky nevlídnému ČEZu. Prochlastali jsme ve stočném za vodu poslední drobné, ale čert je vem.
Je dojemné vidět rváče tetovaného životem, jak tlačí kočár s mrnětem nevlastní dcery, připomíná to Ódu na radost, i když je to spíš rapsodie v modrém vzhledem k jeho
osudu.
Doufám, že mi alespoň jednou ubalí cigaretu ze svého silného tabáku, abych mohl vydechnou mrak kouře a vzlétnout
jako saň do světa nejmocnější fantazie.
Čudlo, dík za všechno, jsi drak se smyslem pro pravidla drsňáků a pokérovaný kamarád.
|
